Jak šel čas, než vznikla značka Epiderma

Všechno vždy nějak začíná. Každý začátek má i svůj konec. Každý konec začíná začátkem a příběhem. V mém případě, jak jsem vybudoval značku Epiderma – speciální dermokosmetiku. Ale popořádku a pokud možno chronologicky.

Nejsem žádným spisovatelem, jak by si mohl někdo myslet, ale člověkem, který má příležitost se o svá vítězství a i prohry podělit. A předat Vám bezmezný optimizmus, protože když nic nevzdáte, tak vždy nakonec vyhrajete. A to je můj příběh. Uvidíte sami.

Nejsem  exhibicionista a až do dnešního dne jsem byl zcela neznámým člověkem, který se občas uvolil v kruhu blízkých k vyprávění svého životního příběhu. Na přání okolí ho nyní sdělím i vám. Pokusím se pravidelně psát na tomto místě o vzniku značky Epiderma, co tomu předcházelo, o krádežích mých firem, o době pádů, ale i vzkvétání a znovu se postavení na nohy. Budu zde psát o svých zážitcích při pobytu v Rusku, které jsou mimochodem zajímavé, budu psát i o tom, jak jsem objevil základní kompozici Betuldiol pro značku Epiderma. Možná, že pro někoho to bude takové pell mell, ale tomu se asi nevyhnu.

Jmenuji se Jiří Skalický. Vyrůstal jsem na venkově obklopen přírodou. Čistou a ryzí přírodou. Psal se totiž rok 1951 a automobil projel vesnicí, kde bydlel můj děda, tak dvakrát za týden. Můj děda měl obrovskou zahradu a velká pole. Když mi byly čtyři roky, vrazil mi do ruky vidle a hrábě a to mi na několik let zůstalo. Také mě ale učil vnímat přírodu, znát druhy plevelů a léčivých rostlin a jejich využití. Nenápadně mě vychovával k obchodu, rozuměl tomu, sám byl velkým obchodníkem.

Vystudoval jsem Univerzitu Karlovu v Praze obor všeobecné lékařství. Musím přiznat, že jsem nebyl vzorným studentem. Studentský život byl příjemnější, než dennodenní biflování. Moje praxe lékaře začala ve Vysokém Mýtě, jako sekundární lékař na chirurgickém oddělení. Měl jsem za primáře oddělení pana doktora Doskočila, který byl ve svém oboru více než erudovaný, byl vzdělaný, laskavý a ve svých zákrocích byl vždy bezchybný a rád se pouštěl i do složitých případů. Jak jsem tehdy o něm říkal „ kdyby měl k dispozici nástroje k transplantaci srdce, byl by prvním chirurgem v Čechách, který by ji provedl“.

Někdy v té době jsem začal uvažovat o nutnosti operace zlomeného krčku u starých osob. Abyste rozuměli – v roce 1979 se zlomenina krčku u starých lidí řešila konzervativně a kdy v důsledku dlouhodobého ležení pacienta na lůžku, 3 měsíce byla normální doba, byla většinou smrt na zápal plic. Většinou.

Téměř rok jsem se hrabal ve starých chorobopisech s diagnózou zlomenina krčku stehenní kosti. Byla to moje první, soukromá, jakoby výzkumná práce, která měla prokázat, že operovat i sedmdesátiletého a staršího pacienta se zlomeninou krčku stehenní kosti je účinnější a s menším rizikem úmrtí, než léčba konzervativní. Prokázal jsem to. Bylo to na tehdejší dobu dost smělé a odvážné. A k tomu to prokázal nějaký sekundář na chirurgickém oddělení. Nicméně pan primář Doskočil několik takových operací s úspěchem provedl a mnoho starších lidí mu bylo vděčno za svůj život. Bohužel v té době pan primář umírá. O mnoho let později se staly operace krčku stehenní kosti i u starých pacientů samozřejmostí. Tak to byl můj první pokus něco zlepšit.

Druhý můj nápad byla osteosyntéza s pomocí hovězích kostí, jako dlaha místo kovových dlah. Odpadla by jedna operace – vyndání kovové dlahy, protože živočišná by se vstřebala. Pochopitelně po úpravě hovězí kosti. Vyrobil jsem model osteosyntézy a provedl váhové zatěžkávací zkoušky – s úspěchem. S tímto nápadem jsem zašel za jedním mým známým lékařem, který pracoval na klinice a který doslova řekl:  „nepracuješ na klinice a proto tuto osteosyntézu neprotlačíš. Ale já mohu, když uznáš, že jsem to vymyslel já“. A na dlouhou dobu jsem byl vyléčen od vymýšlení inovativních postupů v medicíně. A pak přišel rok 1989.

Mohlo by se zdát, že jsem snílkem. Nejsem. Jen o věcech přemýšlím a dávám do souvislostí. Mnoho mých nepublikovatelných nápadů se s odstupem mnoha let zrealizovaly. Ale samozřejmě někým jiným. Třeba turbomotor a jeho koncepci, jak odstranit prodlevu naplnění tlakem válce při přidání plynu, loukotě kol jako ventilátor brzd. Ano, zdá se to nabubřelé, ale pravda to je. Při zpětném pohledu to byly blbosti. V to období mě však bavily a seriózně jsem přemýšlel i nad jinými blbinami.

Od roku 1989 jsem se začal hledat a být nějak prospěšný. Bylo mi 38 let. A vše jsem najednou mohl, mohl říci, co chtěl. A nic se mi nestalo. A tak jsem si odskočil na dva roky do politiky, než jsem zjistil, že o politiku nejde, ale jde o výhodný byznys. To se psal rok 1992. A tady jsou počátky, prakořeny, které vedly ke vzniku značky Epiderma. Ale o mnoho let později.

V roce 1992 jsem byl jedním ze tří, kteří založili v.o.s. – veřejná obchodní společnost. Neměli jsme peníze a tato forma společnosti byla zadarmo. Tou dobou začala privatizace a každý si mohl koupit, co chtěl, pokud na to měl svoje peníze či je měl od banky. Já je dostal od banky. A nebyly to malé peníze. A koupil jsem Pragoděv s.p.. Naše firma JHS v.o.s. byla vůbec prvním ryze českým subjektem, který koupil státní podnik. Tak o tom psaly i noviny. Posléze přibyl i další podnik Kara Česká Skalice. Mohlo by se zdát, že jsme byli úspěšní. Ano, na tehdejší dobu ano. Naší firmě však chyběl odbyt. Zvedl jsem se a odjel do Ruska v domnění, že za čtrnáct dnů jsem doma. Byl jsem tam téměř sedm let. Ale kontrakt, který by naše fabriky uživil, jsem přivezl.

Rok 1998 byl zajímavý tím, že jsem poznal, jací jsou lidi svině. Vrátil jsem se z Ruska a společníci mi sdělili, že závod Pragoděv si koupil jeden z nich. Podvodem. Byl falzifikován můj podpis na kupní smlouvě. Na kriminálku jsem tehdy nešel, protože se společníkovi právě narodila dvojčata. A zavřete jim tátu na 8 až 12 let. Byl jsem relativně mladý a doufal, že si vymyslím jiný způsob obživy. A také, že ano. Zde, v tomto období, vznikala již konkrétní podoba, kterou cestou se dám. Cestou, která vyústila v založení značky Epiderma, speciální dermokosmetiku. Ale ještě několik věcí se muselo stát, abych tuto značku založil.

 

Již v Rusku, kde jsou byliny na denním pořádku, jsem se dostal do styku s konopím. Zjišťoval jsem, jaké s ním mají Rusové zkušenosti. Většinou byla odpověď, že konopí uklidňuje a léčí záněty. Jak, to nevěděli. Prostě léčí a čaj se pije. Někdy v tuto dobu jsem začal studovat složení konopí, jeho látek a účinků. Tehdy nebylo dostatek literatury, jako dnes. Přátelé z Ruska mi sehnali několik knih o konopí a já je začal číst.

V té době, v roce 1998, když jsem přišel o vše, jsem si na tyto rozhovory s ruskými přáteli o  významu  konopí vzpomněl. Nechtěně mi pomohl i bývalý společník, který chtěl ve své ukradené fabrice šít košile z vlákna z konopí.  A to byl moment, který nastartoval celé následující období, vedoucí k založení značky Epiderma, protože na konopný olej společník zapomněl. Myšlenková kombinace Rusko a léčba zánětů konopím mě nastartovala. V té době neexistovala žádná konopná kosmetika. Koupil jsem konopný olej a vazelínu a začaly první testy na dobrovolnících. A úspěšně! Takto, jak to píšu, to připadá, že to byla procházka růžovým sadem. Ale byla to perná práce, která přinášela úspěchy i prohry. Nejhorší na všem bylo určit, kolik procent konopného oleje je dostačujících, aniž by se dráždila problematická kůže. A tak se podařilo po dvou letech studií a bádání a testů vyrobit první konopnou mast na všechno. Ale další dva roky bylo zapotřebí, abych byl s výsledkem spokojen.

Jedna z pacientek, které konopná mast změnila život, navrhla, abych začal vyrábět kosmetiku s konopným olejem na problematickou kůži.  Má žena říkala to samé. Proto v roce 2002 zakládám akciovou společnost Parenteral. O dva roky později se vyrobil první oficiální kus konopné masti pod značkou CutisHelp. Ale stále to nebylo ono. Něco chybělo. Někde byla chyba. Chtěl jsem, aby naše výrobky obsahovaly látku, která má širší, protizánětlivý efekt, než sám konopný olej. O konopí jsem tou dobou věděl již mnoho, měl jsem přístup na web a k zahraničním studiím o konopí. V roce 2008 jsem začal pracovat a testovat  novou protizánětlivou kompozici Bocanoil. Byla to první, přírodní duální sloučenina na světě. Jednalo se o spojení CBD a Boswellie serratty. A kompozice byla úspěšná. Byl podán návrh na mezinárodní patent, který byl udělen. Výroba kosmetiky s touto látkou Bocanoil začala o několik let později. V roce 2013 ta samá pacientka, která navrhla výrobu, mě ukradla společně s dalším společníkem firmu Parenteral a.s. a značku Cutishelp.

Byla to v pořadí již druhá společnost, o kterou jsem přišel díky krádeži mými společníky a zřejmě i díky své blbosti. V době poslední krádeže jsem ale už nebyl nejmladší. A o to je to horší. Jen hyena bez morálky udělá to, co společníci udělali, ať měli jakýkoliv důvod. V ten rok jsem dosáhl důchodového věku a byl jsem bez příjmů. Jména hajzlů si najdete na Justici.cz pod firmou Parenteral a.s.. V té době, jak píšu, jsem již nebyl nejmladší, jako při ztrátě první firmy. Zato jsem byl vybaven obrovskými znalostmi o konopí, které jsem zhmotnil v dalším patentu a založil, již jako penzista, firmu Cebadex SE a značku Epiderma. Jak jsem psal hned v úvodu – člověk se vzdávat nemá.

Tak to je můj hrubý příběh o vzniku značky Epiderma. V kostce. Pokusil jsem se vám objasnit, že Epiderma není náhodným objevem, ale je za ní dlouhodobá a cílevědomá práce, sebezapření a souhra náhodných událostí.

Tento článek vznikl jako úvod k dalším pojednáním na téma Epiderma, abyste pochopili souvislosti.

Předem děkuji za každou kritiku.

Jiří Skalický

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.